Nepoměřice

Historie obce Nepoměřice

V roce 1912 bylo v Nepoměřicích 57 popisných čísel, kde bydlelo 300 obyvatel. Od roku 1421 byli Nepoměřičtí víry podobojí. A ještě po bitvě bělohorské ji vyznávali tajně a  v lesích i s jinými souvěrci se k pobožnostem scházeli.

V roce 1912 byly tyto nejstarší rodiny: Táborských (1654) a Brandejských (1721). V této době měl katastr výměru 537 hektarů, 18 arů a 62 m². Jména pozemků: za Humny, u Náveského rybníka, na Losách, u Lesa a u Vlčí jámy.

Až do husitských válek patřily Nepoměřice ke statkům pražského arcibiskupství. V roce 1498 byly připojeny k Červenému Hrádku. V polovině 16. století se staly součástí kralického panství. V roce 1583 byly připojeny k Pečkám a to až do roku 1848.

Roku 1633 měla nepoměřická obec 6 sedláků a ti drželi po 48-75 str. polí, 10 chalupníků po 12-30 korcích polí, kovárnu a panskou krčmu, ale jen 8 lánů lesa k Malešovu, kdežto vrchnost pečecká měla zde 32 lány lesa. Třicetiletá válka i zde po sobě zanechala stopy zla, protože zde bylo pět pustých rolnických usedlostí s to: Měšťánkova, Štěrbova, Němcova, Kabátovská, Řezáčova a dvě pusté chalupy: Baštova a Koptíkova. Na 300 korců polí leželo u vesnice ladem, které nikdo neobdělával.

V roce 1653 – 1654 měla obec pouze 62 obyvatel a byly zde čtyři rolnické usedlosti, čtyři nově usedlí, čtyři chalupníci, kovárna a panská krčma. Celkem měli 48 záhonů lesa a 577 korců polí, z nichž osévali jen 79 ozimem a 56jařinou. Měli celkem 5 koní, 15 volů, 30 krav, 29 jalovic a jednu svini. Usedlí tu byli tito sedláci: Táborský Ondřej, Hrubý Šimon, Daněk Daniel, Hejduk Jiří a nově usedlí Bleška, Pavlů, Zadražil, Zitko a Jakub, kovář Opasek a krčmář.

Chalupníci tedy byli: Jiří Horák, Václav Petránek, Jakub Tylinko, František Fiala. Měli po 15 str. 12 provazcích pozemků v ceně 40 –60 kop gr. míš, Josef Němeček, krčmář,měl po 20 str. polí, 2 ½ str. zahrady a loučného na 2 plachty v ceně 140 kop gr. míš. Domkáři tito: Pavel Kárník,
Jiřík Jiskra, měli po 7 str. polí a pod 5 plachet loučného v ceně 25 kop gr. míš. a Michal Žídek měl 4 str. polí a pod 2 plachty loučného v ceně 15 kop gr. míš.

Roku 1725 zde byli tito sedláci a chalupníci s následujícím majetkem: Václav Táborský měl 45 str. 36 provazců v ceně 76 kop gr. míš., Dorota Brandejská, Jan Zadražil, Jakub Heyduk, Jiří Brandejský, Dominik Khörn, Petr Bartoš, Pavel Opasek, Jan Táborský, Josef Živsa měli živnosti stejné s Táborským Václavem a stejné ceny, kromě Bartoše, jehož usedlost stála 100 kop gr. míš., Strnadova 116 kop gr. míš., Pavla Táborského 110 kop gr. míš. a  Jiříka Brandejského 98 kop a 10 gr. míš. Chalupníci Jiří Horák v ceně 50 kop 10 gr. míš., Václav Petránek 40 kop gr. míš., Jakub Tylinko 50 kop gr. míš.

Tyto údaje byly čerpány z Purkrechtní knihy panství pečeckého.

V Nepoměřicích byla také „panská hospoda“. O ní čtemetoto: Panskou hospodu měl najatou do roku 1730 Josef Němeček a ten roku 1735 krčmu koupil za 140 kop míš. Připsáno k hospodě 20 str. polí, 2 ½ zahrady a luk na dvě plachty sena. Měl platiti do důchodu o sv. Jiří a Havle po 24 kop 30 gr. do doby, než se trhová cena zaplatí. Vedle toho měl roboty 8 dní s jedním žencem o žních, na ryby potřebné fůry dáti. Závdavku položil 12 kop míš. Němeček asi nedodržel smlouvy, protože byl opět pachtářem do roku 1742 Jan Mašín, který platil 13 zl. ročně nájmů a po něm spachtoval krčmu Tomáš Kořínek z Polep. Roku  1766 pronajal krčmu Karel Werner z Prahy. Hned za rok Jan Kacafírek z Poboře. V roce 1887 Jan Bartoš a Matěj Kuchař. Dále se jména pachtýřů neuvádějí.

Krčma byla pachtována za Kořínka takto: nájmu 12 zl., na kaplana 1 zl., z masného krámu 5 zl., za les 1 zl. 15 kr. a musikalienimpost 4 zl.

Při podpisu smlouvy bylo každému krčmáři podotknuto a v ní upozorňováno „aby pachtýř správně o sv. Jiří a sv. Havle  vše řádně měl zaplaceno, aby byl pokorným, bohabojným a vedl katolický život s jeho domácíma, netrpět žádných dlouhých schůzek  při tom zlořečení, co by proti sv. katolické církvi cílilo, netrpěl, jakož i podezřelých lidí, skrze které by nějaká škoda milostivé vrchnosti nebo poddaným měla nebo mohla se vyskytnouti, nezdržoval, nýbrž co by sám s pomocí rychtáře zlo vypuditi nebo přetrhnouti nemohl, takové neprodleně na kancelář vrchnostenskou přednésti neopomenul, on sice velké odpovídání za všechno by měl“.

Roku 1774 byli zde tito usedlíci: Táborský, Brandejský, Zadražil, Heyduk, Beran, Láznička, Bartoš, Buka, Měšťánek, Horák, Hubal, Petránek, Fiala, Kysela, Kárník, Jakub,  kovář a Bartoš, krčmář.

Nepoměřice jsou prastarou obcí, neboť svou koncovkou ukazují asi do 10. století a pravděpodobně se tehdy nazvaly Nepoměřici. Z těchto dob se však nezachovala žádná zpráva, ale do husitských válek náležely Nepoměřice ku statkům arcibiskupství  pražského a byly do roku 1421 spravovány panstvím českobrodským. Když arcibiskup Konrád z Vechty přestoupil k husitismu, byly statky arcibiskupské rozptýleny a tu i ves Nepoměřice se dostala v roce 1436 v jiné neznámé ruce.

V letech 1498 – 1544 dostaly se Nepoměřice zápisně v držení k Hrádku nad Poďousy (nyní Červený Hrádek) a ještě roku 1544 k němu náležely. Brzo potom se dostaly Nepoměřice k sousednímu statku kralickému, neboť již roku 1557 zapsal Matouš Kralický z Ostrova své manželce Dorotě z Kamenice 250 kop věna na své vsi Nepoměřicích.

Roku 1583 koupil Kralice, ves s dvorem polužním a pivovarem a  s Nepoměřicemi od bratří Jindřicha a Krištofa Kralických z Ostrova Pavel Hrabáně z Přerubenic za 3.000 kop gr. č. a připojil je k panství pečecskému. Tehdy byly u Nepoměřic 32 lány lesa borového, čtyři usedlíci,6 chalupníků a jeden zpustlý grunt. Tehdy měly 213 korců polí.

Pavel byl lidumil, ale velmi přísný pán. Hned roku 1588 dal ztrestati svého poddaného Jana Kovářova z Nepoměřic právem horským pro neposlušnost, poněvadž prý se proti pánu a vrchnosti své vzdorovitě postavil.

Také roku 1612 obvinil svého poddaného Pavla Krčmáře z Nepoměřic a Kutnohorští oznamují mu, aby ve středu po neděli družebné léta 1612 k hodině 15. na celém orloji ku právu na Hory se dostavil, anebo plnomocníka místo sebe postavil. Datum na Horách Kutných v outerý po neděli družebné L. P. 1612.

Roku 1655 dne 16. ledna koupil pečecké zboží hrabě Hanuš Frydrych z Trautnannsdorfu. Ten zvelebil celé panství, mnohé jiné statky /také panství Jindice) přikoupil a dne 9. ledna 1696 rozdělil celé pečecké zboží na čtyři díly. A když ještě v únoru t. r. zemřel, připadly v roce 1700 při dělení podle závěti mimo jiné i Nepoměřice synu Františku Adamovi. Nového majitele stíhaly velké nehody a výplaty sestrám a tak byl nucen statek prodat. Koupil je 5. dubna 1713 Karel Jáchym Breda, pán na Kácově a Čestíně-Kostele.

Hrabě Breda nakládal krutě se svými poddanými a předpisoval jim roboty a platy. A když jeho poddaní v horských osadách (Kralice, Kraličky, Onomyšl, Mančice, Nepoměřice, Žandov, Sv. Jan aj.) nemohli, což jim bylo uloženo dáti, kázal jejich ženy a děvečky holiti a jejich vlasy prodával parukářům. Pro takové jednání chystali sedláci vzpouru. Vzpoura byla brzo potlačena, do vesnic se nastěhovalo vojsko a sedláci byli opět do roboty poháněni i v den sváteční. Když se vzpouzeli – zejména Nepoměřičtí, byly nemilosrdně biti.

To trvalo do roku 1732, kdy hrabě Breda byl přinucen vládou propustit zámeckého hejtmana Salomona z Frietberka a nelidského drába Píska.

Hrabě Breda zadlužil velice své panství a musel je roku 1738 odevzdat arcibiskupské konsistoři pražské za dluhy, kterých bylo 185.405 zl. Konsistoř spravovala tyto statky až do roku 1754, kdy pečecké panství koupil svobodný pán Ignát Koch a Nepoměřice byly v soupise tohoto statku. Tehdy zde bylo 16 usedlíků.

Roku 1792 koupil panství pečecké Leopold Hrubý, pražský advokát, jehož syn Josef Richard r. 1814 povýšen do stavu panského s titulem „Hrubý z Jelení a Löwenherzu“. Při tomto rodě zůstalo panství pečecké trvale a Nepoměřice do roku 1848 byly v jeho svazku. Od uvedené doby jsou obcí svobodnou.

Za majitele barona Hrubého z Jelení se jim nevedlo tak zle jako za jeho předchůdce Bredy, neboť on dopřál každému tu skývu chleba, které je k živobytí potřeba. On navštěvoval osady, aby se sám přesvědčil o svých poddaných a zvlášť poznal v rychtáři nepoměřickém Josefu Brandejském, který již 32 roky rychtářoval, člověka spořádaného, rozšafného, své cti i úřadu dbalého a který pečuje o vzorný pořádek a kde je potřeba nápravy i tu koná.

I umínil si baron Hrubý rychtáře nepoměřického nějak vyznamenati. Jmenoval jej roku 1847 vrchním rychtářem a nad to u vlády se vřele o to zasadil, aby byl vyznamenán vzorný rychtář Josef Brandejský z horské osady nepoměřické záslužnou medailí. Při odevzdávání medaile byl v Nepoměřicích všeobecný svátek. A k němu se dostavil pan vrchní Maršal a skoro všichni sedláci z horských vesnic. V Nepoměřicích zavěsil pan vrchní rychtáři kříž a pak byla v košickém chrámu Páně obětována mše svatá, po níž se zástupy do svých osad rozešly. V Nepoměřicích i v Onomyšli bylo veselo až do pozdních ranních hodin. V roce 1885 ze bylo 52 domů se 350 obyvateli.

Druhá polovina 19. století byla ve znamení stavby silnic. Tak žandovská silnice byla vystavěna r. 1867, spojovací silnice ze vsi ku Kralicům v r. 1897, ke Košicům r. 1894 a k Mileticům se dostavěla na počátku 20. století.

Po roce 1848 v době svobody byli zrušeni rychtáři a obec si spravovali občané sami pomocí zvoleného obecního zastupitelstva.

V roce 1887  byla postavena nová zvonička za 125 zl.

Rok 1892 - bylo usneseno o koupi nové stříkačky za 1.100 zl.

V roce1901 byla započata výstavba obecní mostní váhy. Platilo se za každé zvážení. Byla osazena obecní paseka z lip v průhonu. Byl ustanoven rovněž noční hlídač Josef Olt. V obci byla nakoupena nová hasičská stříkačka, kde se ukázalo, že je zapotřebí stálého správce a mužstva k obsluze. Proto byla dne 21. ledna 1904 ustavující schůze hasičského sboru v Nepoměřicích. Správcem byl ustanoven Josef Táborský, velitelem družstva František Mašín, zástupcem velitele zvolen Alois Čáp, cvičitel Alois Peřina, jednatelem Antonín Myslivec, pokladníkem byl zvolen Jaromír Mašín.

V roce 1906 zastupitelstvo povoluje otevření pohostinství Josefu Mašínovi na Samku č. 35. Dále bylo povoleno otevřít hospodu Antonínu Myslivcovi a krám v č. p. 4 u Hrdu Ant. Patrne. Přední hospodáři započali odvodňovat svoje pozemky.

V roce 1909 podává obecní zastupitelstvo žádost ředitelství pošt v Praze o zřízení poštovního úřadu v Nepoměřicích. Místnost byla určena v č.p. 4. Ta byla zamítnuta, k uskutečnění došlo až 1. 2. 1958.

V roce 1912 se prodává obecní kovárna Antonínu Královi za 900 zl.Přichází rok 1914 a s ním i první světová válka. Dne 26. července 1914 nařízena první mobilizace záložníků do stáří 36 roků. Další odvody ročníků 1892, 1893, 1894 následovaly v říjnu. Ještě byly na frontu odvedeny ročníky 1878 až 1890. Za tím následovaly odvody domobranců ročníků 1895, 1896 až 1899.

V roce 1915 byly odvody devatenáctiletých mladíků. Domobranecká povinnost se rozšiřovala od 18 do 50 let.

Při každém odvodu bylo ve vesnici velikého nářku a pláče. Chyběli pracovníci na polích, takže se sklizeň zpožďovala a prováděla se s velkými potížemi. Soused pomáhal sousedovi, aby se sklizeň dokončila.

Prováděly se neustálé soupisy zásob a byly nařízeny neustále rekvizice obilí a potravin. To pokračovalo celou válku.

13. 9. 1916 byla nařízen rekvizice barevných kovů. Byly sbírány a obyvatelstvo muselo odevzdávat kovy za přítomnosti císařských úředníků. Sbíraly se i kliky od dveří a kličky od oken, hmoždíře, mosazné tlouky, mosazné mlýnky na kávu, měděné dráty od hromosvodů a došlo i na kostelní zvony a zvonky vesnické pro vojenské účely. V říjnu 1917 nařízeno rekvírovat i píšťaly varhan v kostelech a došlo i na Košice, které byly vymontovány a musely být rovněž odevzdány pro válečné účely.

 

Z fronty docházeli zprávy, že v boji padli tito občané:

Mašín Vincenc                          

+ 1915 stár 23 roků

Mraček František - nezvěstný    

+ 1914 stár 30 roků

Hnilička Alois                            

+ 1916 stár 22 roků

Kvasnička Antonín                   

+ 1917 stár 47 roků – zahynul útrapami z bojiště

Kutil František                          

+ 1915 stár 23 roků

Kakos Antonín                          

+ 1918 stár 21 roků

Kárník Josef – ruský legionář    

+ 1919 stár 38 roků

Mysliveček Josef                       

+ 1919 stár 25 roků

Čest jejich památce

 

Z Nepoměřice bylo povoláno do války celkem 62 obyvatel. V legiích bojovali tito občané:

Keltner František nar. 21. 1. 1892                            

Rusko

Kočí František nar. 18. 10. 1888                               

Itálie

Martínek Josef nar. 4. 11. 1894                                

Rusko

Mysliveček Jan nar. 27. 8. 1897                                

Rusko

Olt Václav nar. 27. 10. 1878                                     

Rusko

Zadražil Jan nar. 20. 10. 1890                                  

Rusko

Kárník Josef nar. 1894                                             

Rusko

  Dne 1. 5. 1917 byl opět zaveden letní čas. Tak neslavně skončila I. světová válka.

Dne 5. – 7. 3. 1919 bylo prováděno kolkování peněz, kdy byla kolkována pouze jedna polovina a druhá dočasně zadržena. Za kolkování se platilo 1 % z hodnoty.

 

Ve válce stoupaly ceny potravin. Tak např:

 

v srpnu 1914

v dubnu 1915

máslo 1 kg

320 hal.

600 hal.

maso vepřové

240 hal.

520 hal.

maso hovězí

180 hal.

440 hal.

sádlo za 1 kg

170 hal.

760 hal.

cukr za 1 kg

86 hal.

140 hal

V roce 1919 byla místní hospodářská rada pověřena řízením odváděním obilí a hovězího dobytka.

V prosinci 1920 zastupitelstvo povoluje výdaj 200 korun na zřízení obecní knihovny.

V roce 1921 bylo ku dni sčítání 310 obyvatel. Bylo stanoveno místo pro pomník padlým občanům v I. sv.válce.

V roce 1922 předává vodní družstvo obci 6.000 korun na opravu regulace potoka a opravu rybníka.

Zásluhou pokrokovosti zvolených obecních výborů bylo dne 1. září 1925 ustaveno družstvo pro rozvod elektrické energie. Při založení se přihlásilo do tohoto družstva 43 členů. Všichni požadovali zavedení elektrické energie do svých domovů. Po projednání v obecním zastupitelstvu bylo rozhodnuto, že obec se připojuje k tomuto družstvu a vkládá 35.000 Kč na zhotovení rozvodu pro veřejné osvětlení obce. V tomtéž roce bylo veřejné osvětlení zbudováno a již 29. 12. 1926 rozhodlo obecní zastupitelstvo, že osvětlení se bude používat při tmavých večerech a pouze do 8 hodin večer. V té době byla elektrická energie dosti drahá a muselo se šetřit. Mostní váha, kterou obec postavila, bylo usneseno přeměnit z nemoderního vážení závažím na váhu škálovou.

V obci pracoval úspěšně i divadelní spolek, který dne 26. 12. 1927 sehrál divadelní hru „Palackého třída 27“.

V září 1929 byla zahájena autobusová doprava přes obec.  

V roce 1931 byl zaznamenán velký pokles cen a rýsovala se hospodářská katastrofa.

 Dne 8. 10. 1931 vypukl v 10 hodin dopoledne v domku Moravcových požár. Silný vítr jej zanesl na Šourkův dům. čp. 12, stodolu a kolnu J. Myslivce 43, dále špýchar a kolnu J. Šourka a stáje J. Myslivce. Potom chytlo obytné stavení čp. 22 a špýchar pan Masopusta a odtud zpět na obytné stavení, stodolu a stáj paní Kvasničkové. Od čp. 13 shořela střecha na čp. 38 panu J. Kočímu. Oheň se rychle šířil větrem a lidé pracovali na poli, takže vesnice byla poloprázdná. Celkem shořelo 9 objektů do základů. Na pomoc přijely všechny okolní hasičské sbory a každý se snažil pomoci, jak mohl.

Bylo zvoleno nové vedení hasičského sboru a to: Josef Mašín č. 10 – starosta, Josef Peca č. 40 – velitel, Antonín Zadražil č. 10 – zástupce velitele, Josef Brandejský č. 9 – jednatel. Obec přispívá 2.000 Kč hasičskému sboru na nákup hasičského zařízení a provoz.

Obec žila čilým kulturním životem. Do školy chodilo 29 žáků. Rozvíjela se i obecní knihovna, která čítala 185 svazků knih.          

V roce 1932 jako poučení z minulých požárů se rozhodlo obecní zastupitelstvo zakoupit novou motorovou stříkačku a 200 metrů hadic za 31.000 Kč.

Školu navštěvovalo 29 žáků.

V roce 1934 probíhala značná výstavba v důsledku dřívějších požárů. Byla čilá i kulturní činnost. V knihovně bylo založeno 217 svazků knih. Do školy v Nepoměřicích chodilo 31 dětí.

Dne 15. 5. 1937 jednalo zastupitelstvo obce o vybudování nového hřiště v Nepoměřicích, aby bylo dostatečné využití dětí při sportovních hrách.

Dne 14. 10. 1937 žádá obec na ředitelství pošt o zřízení telefonní linky do obce, případně o umístění telefonu na poštovním úřadě, ale bez výsledku.

To již nastává druhá světová válka. Občané byli vystaveni velikému nátlaku ze strany okupantů.

K výzvě okresního úřadu v Kutné Hoře se musel odevzdat i zvonek obecní zvoničky. Byla to další rána pro obyvatele obce. S velkým smutkem musel být zvonek sejmut a musel být odevzdán do 15. 4. 1942 do Ústřední sběrny zvonů v Praze VIII – Libni. Veškeré náklady musela uhradit obec ze svého rozpočtu.

Domovní prohlídky byly i v Nepoměřicích nevyjímaje. Provádění bylo stejné jako v ostatních vesnicích podle stejného scénáře.

Dne 15. 3. 1942 bylo v obci usneseno požádat ředitelství Poštovního úřadu v Uhlířských Janovicích o zřízení veřejné telefonní hovorny v Nepoměřicích. Dne 25. 5. 1943 bylo započato s výstavbou telefonní linky.

Dne 15. 8. 1942 přebírá obec dluh od Hasičského sboru u Kampeličky v Nepoměřicích ve výši 35.223,20 korun a bude nadále platit řádně úroky. Na žádné jiné akce nebylo dostatek prostředků, tak obec ničeho nepodnikala. Byla provedena pouze oprava mostní váhy.

To již přichází rok 1945 – konec druhé světové války a uvolnění tvrdého režimu německými okupanty.

V Praze začalo 5. května 1945 povstání lidu, kterého se zúčastnili i občané z naší oblasti. Někteří se již nevrátili. Tak dne 7. května 1945 padl na barikádách Bohumil Šourek, narozen 5. 3. 1919. Čest jeho památce.

V roce 1946 byl ustaven Svaz české mládeže v Nepoměřicích, rovněž bylo usneseno rozbourat starou pastoušku, která byla velmi zchátralá.

MNV jednal o umístění pamětní desky padlému občanovi Bohuslavu Šourkovi. V závěru roku bylo dále usneseno, že MNV zakoupí pro Hasičský sbor v Nepoměřicích auto za 35.000 Kčs.

28. 11. 1949 se usnáší MNV, aby se obec Miletice na návrh ONV sloučila s obcí Nepoměřice.

 

Počet obyvatel obce Nepoměřice

1854

1893

1907

1921

1930

1934

1948

1950

341

329

300

309

285

285

218

208

Mobilní aplikace

V obrazeGoogle playApp Store

Předpověď počasí

dnes, úterý 19. 3. 2024
skoro jasno 5 °C -1 °C
středa 20. 3. jasno 7/-2 °C
čtvrtek 21. 3. zataženo 4/0 °C
pátek 22. 3. skoro jasno 6/-2 °C

KALENDÁŘ AKCÍ

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

PARTNEŘI / SVAZKY / PROJEKTY