Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Aktuální počasí

Počasí dnes:

20. 10. 2018

zata

Bude oblačno až zataženo, přechodně až polojasno. Ráno a dopoledne místy mlhy nebo zataženo nízkou oblačností. Denní teploty 12 až 16°C. Noční teploty 7 až 3°C.

Firmy v obci

firmy

Mobilní verze

mobilní verze webu

Navigace

Obsah

Miletice

 

Historie obce Miletice

Asi 7 km jihozápadně od Malešova a 16 km od Kutné Hory leží při silnici a potoku chlístovickém obec Miletice. Spolu s Bedřichovem (Fridrichovem) tvoří jednu politickou obec. V roce 1912 měla 16 popisných čísel s 90 obyvateli.

Nejstarší rodiny v obci jsou: Lupínkova, Urbanova, Novotných. Nejstarší původní zachovalá chalupa je Parusova.

 Prvá písemná zmínka o Mileticích je v prvé polovici 15. století, kdy Bedřich z Strážnice a Beneš z Hustiřan se přeli až do roku 1440 o zboží sionské, ke kterému náležely Miletice. Zboží sionské skládalo se z osad Chlístovic s kostelem, Všesok, Miletic, Chroustkova a Újezdu a patřívalo od nepaměti ke statkům “Pražské kapituly“. Když padla roku 1421 Kutná Hora, připadlo asi v držení kališníků. Po smrtí Jana Roháče z Dubé obdržel od císaře Zikmunda zboží sionské, tedy i Miletice kněz Bedřich ze Strážnice, ale snad bez zápisu. Nedlouho na to vyprosil si zápis na toto zboží Beneš z Hustiřan. Spor mezi těmito trval plných dvanáct let. Král Jiří z Poděbrad vyvadiv zboží sionské, zastavil je Alšovi ze Soutic. Po jeho smrti koupila tyto statky Klára ze Solopisk, provdaná za Hertvíka z Nestájova, což král roku 1466 potvrdil a jí a synu Václavu dal statky na novo připsat. Dne 12. března 1508 připisuje král Vladislav Janu Žehušickému z Nestájova k jednomu životu ještě jeden život na zámku Sion s vesnicemi – mezi nimi uvádějí i Miletice.

Roku 1509 bylo prodáno zboží sionské  Stiboru Čeňkovi a Oldřichovi bratrům z Pařízku. Pařízkové připojili toto zboží k Ratboři a obdrželi od krále Vladislava mnohé milosti. Tak majestátům daným v březnu 1504 na Budíně dává král Vladislav bratřím z Pařízku i jejich synům životy do výplaty na zámku Sion s příslušenstvím.

Jan Pařízek prodal zboží sionské roku 1535 Jindřichovi Frišicovi z Nadbína a ten jej připojil k Zbraslavicím. Roku 1541 prodal Firšic Sion a zboží veškeré Jindřichovi Špetlovi z Prudic a ten připojil je k Dobrovítovu. Syn Jindřichův Jiřík prodal konečně Sion Jindřichu Voděradskému z Hrušova a ten zboží připojil k Dobřeni a roku 1581 k panství malešovskému.
Po jeho smrti zůstaly některé jeho statky v držení císaře Rudolfa II. a k těm náležel také Malešov.

Počátkem XVIII. století požádal nejvyšší mincmistr Hanibal Valdštejn královskou komoru, aby za jeho důchody mu bylo dáno zboží malešovské k užívání. Žádosti bylo vyhověno. Poněvadž se však Valdštejn ani o hory, ani o zboží jím spravované nestaral, usnesla se královská komise, aby malešovské zboží opět  ruce krále postoupil, což Valdštejn bez rozpaků také roku 1612 učinil. Malešov pak spravoval pak Matyáš Násadnický a po něm r. 1616 Šebastian Rejšický.

Jelikož Rejšický byl zároveň hejtman kolínský, byl připojen t. r. ke Kolínu i Malešov a po té spravován opět cís. hejtmanem malešovským Vilémem z Vustanova.

Majitelé panství hlubockého, bratří Malovcové z Malovic obdrželi roku 1620 malešovské zboží k užívání, po nich jakýsi Berka, ale hned po bitvě bělohorské zastavili císařští Malešov Elišce ze Žerotína roz. z Valdštýna, kteráž nabyla v r. 1627 tohoto držení. Dne 15. dubna 1631 žádala, aby jí byl ponechán komorní statek Malešov a Sion dědičně. Eliška ze Žerotína prodala statek roku 1645 Jindřichovi Volfovi Berkovi z Dubé. Jeho syn František Karel, když dosáhl plnoletosti, převzal Malešov a po jeho smrti v r. 1663 bylo zboží malešovské velice zadluženo, prodali císařští komisaři r. 1666 Malešov, Suchdol, Dobřeň a pustou tvrz Miskovice říšskému hraběti Janu ze Šporku, který byla tehdy generálem jízdy a majitelem zboží lyského nad Labem.

Po jeho smrti r. 1679 dědil majetek jeho syn František Antonín, kterýž nechal panství velice spustnouti a když nebylo možno již na Malešově bydleti prodal jej r. 1699 hraběti Frant. Antonínu Hallevailu, pánu na Čechticích a Jeníkově.

Roku 1710 koupil zboží malešovské Frant. Karel svobod. pán z Oštejnu, který je r. 1717 postoupil svému strýci Jinř. Karlovi z Oštejnu. Jindřich prodal Malešov Karlu Jáchymovi hraběti z Brédy, který jej nezaplatil a to připadlo v roce 1744 jeho věřitelům.

Roku 1809 byl pánem Malešova Jan Fridrich Karel Max hrabě z Oštejnu, svobodný pán na Pleši a Weinmarku a ten jej odkázal se vším příslušenstvím synu švagra, svobod. pánu Bedřichovi z Dalberka. Po jeho smrti dědil Malešov jeho bratr Karel svobod. pán z Dalberka.

To však již přišel rok 1848, kdy byla zrušena robota a občané se stali svobodnými a pracovali pouze na své hroudě.

V roce 1928 bylo v Mileticích 6 usedlostí 5 – 10 ha velkých a 7 usedlostí 10 – 20 ha velkých. V Bedřichově to bylo 9 usedlostí o velikosti 5 – 10 ha.V Mileticích bylo 26. 11. 1911 založeno družstvo s názvem „Hospodářsko – čtenářská beseda Přemysl“ v Mileticích.

Rovněž byly pod hlavičkou Besedy hrány divadla, pořádány taneční zábavy s tombolou a plesy, různé přednášky, nákup časopisů (Rozkvět, Milotický hospodář, Zemědělské zprávy, Nezávislost aj.)

Hospodářsko – čtenářská beseda „Přemysl“ Miletice tak ukončila svoji činnost po třiceti letech. 21. 1. 1905 je projednávána výstavba nové školy v Nepoměřicích. Obec Miletic přistupuje k této stavbě i svým podílem.

12. 3. 1905 obec projednává výstavbu zvoničky a tuto objednává u Jana Pokorného z Nučic. Cena byla stanovena na 145 zlatých.

1.6. 1905 v tomto termínu se rovněž vysvětí postavená nová zvonička.

21. 7. 1907 zaslala obec 40 korun na léčení v lázních pana Františka Kmocha z Kolína a 2 koruny týdně po čas jeho nemoci.

V roce 1908 žádá obec o poskytnutí půjčky na splátku podílu na výstavbu  školy v Nepoměřicích na úrok 4,5 %.

9. 4. 1911 byla zavedena obecní kronika. Kronikářem byl jmenován Antonín Sojka. Tato kronika se ztratila.
24. 11. 1912 byl zvolen prvním radním František Novotný.

V roce 1915 byly neustál vypisovány válečné půjčky. I obec Miletice se zúčastnila a dává upisovat na vrub obecní kasy již po druhé 400 korun. Další půjčky upisuje v roce 1917 opět 800 korun po třetí a po čtvrté. 20. 6. 1918 na VIII. válečnou půjčku upisuje obec dalších 400 korun.

To již přišel pád Rakouska – Uherska a vytvoření samostatné Československé republiky.
V průběhu války a ještě i po skončení války docházely do obce zprávy o padlých na různých bojištích. Byla to krutá daň, kterou si vybrala válečná vřava a nesmyslné vraždění.

Z Miletic padli ve světové válce tito občané:
 

Urban Josef       1894 – 1915
Urban Josef       1896 – 1917
Kmoch Č.  1882 – 1916
Brandejský Vincenc                   1894 – 1915
Šibrava A. 1897 – 1918
Ježek Fr.  1896 – 1916
Ježek Josef                             1893 – 1919
Němec Jan                              1882 – 1915
Lupínek Fr. 1885 – 1915
Novotný Ant. 1893 – 1917

Čest jejich památce.

Z války domů se také vrací Antonín Ježek nar. 23. 11. 1894 jako ruský legionář.

František Brandejský zemřel  roce 1914 po zranění v Uhrách.

Byly provedeny nové obecní volby a starostou byl zvolen Antonín Lupínek.

26. 9. 1919 byla poskytnuta půjčka pro republiku Československou v celkové výši 500 Kč.
24. 10. 1920 bylo usneseno, aby rakouské válečné půjčky byly zhodnoceny novou státní půjčkou obnosem 1.500 Kč.
29. 12. 1920 se obecní zastupitelstvo usnáší objednat nový obecní zvonek od firmy V. S. Červený a syn v Hradci Králové za cenu 78 Kč za 1 kg ve váze 20 kilogramů. Původní zvonek byl totiž konfiskován pro válečné účely a odvezen na výrobu munice. Tento zvonek byl slavnostně zavěšen na zvoničku v roce 1921.
29. 12. 1920 usneseno písemně vyzvat pana Josefa Urbana, aby odevzdal obecní kroniku na obecní úřad.

22. 9. 1921 provádí obec vyúčtování nákladů na výstavbu pomníku padlých –
celkový výdaj                                                             4.957,15 Kč
příjem ze dvou zábav a sebraných milodarů       4.485,39 Kč
schodek                                                                         471,76 Kč.
Ten byl zaplacen z obecní pokladny.

16. 11. 1922 obecní zastupitelstvo věnuje 200 Kč místnímu osvětovému kroužku na nákup jeviště. Tím se ještě ve  větší míře v obci rozvíjí kulturní život.

V obci pracovali také různé komise: finanční komise, osvětová komise, zdravotní komise, stavební komise, ohledací komise nákazová, komise na dohled nad obecními cestami,komise na dohled stromořadí, komise pro hasičstvi, komise pro policejní ohled, komise pro odhad cen.

Obecní zastupitelstvo se usnáší zřídit obecní knihovnu a na počátek vkládá 1.500 Kč.

23. 2. 1930 obec schvaluje příspěvek na veřejné osvětlení 5.000 Kč.
8. 4. 1934 se usnáší obecní zastupitelstvo poskytnout příspěvek na elektrizaci obce elektrickému družstvu, které v obci zajišťuje zhotovení rozvodu elektrické energie.

12. 12. 1936 bylo usneseno obecním zastupitelstvem stavět hřbitov v Košicích .

V průběhu II. světové války nejsou žádné záznamy, protože nacisté o této době nedovolil napsat pravdu.

Za Protektorátu Čechy a Morava byla německá persekuce prakticky všeho obyvatelstva. Tak v Mileticích byli zatčeni a vězněni Oldřich Urban a František Moravec za výměnu ošacení za potraviny, ale toto ošacení bylo ušito u krejčího v Kutné Hoře z vojenské německé látky. Při výslechu krejčí udal všechny, kterým toto ošacení ušil. Jmenovaní občané byli uvězněni v Plotišti a po skončení války se vrátili zpět domů.

Antonín Ptáčník z Bedřichova, který pracoval v Baťově továrně na boty ve Zruči nad Sázavou v protistátní skupině, byl zatčen přímo při práci v továrně a uvězněn v koncentračním táboře v Německu. Tam byl osvobozen spojeneckými vojsky a vrátil se zpět do Bedřichova. Později pracoval jako správce ve dvoře Kunvald a Žichovice.

František Pokorný byl uvězněn za nesplnění dodávek v Německu v Bernau. Po osvobození koncentračního tábora spojeneckými vojsky se vrátil zpět do Bedřichova na své hospodářství.

Alois Lupínek byl totálně nasazen na práci v Německu v Ibstahlverke, odkud se rovněž šťastně vrátil zpět domů.

Josef Verkbauer přechovával doma určitý čas politického utečence, kterému se podařilo z některého transportu uprchnout, podporoval jej ošacením a potravinami. Když se situace stávala nebezpečnou, zajišťoval mu jiný úkryt.

Jako v jiných vesnicích byly i zde důsledně prováděny hospodářské kontroly a občané si schovávali věci a obilí po různých skrýších. Za pomoci německé armády byly v obci prohledávány všechny domy. Němci totiž nevěřili českým četníkům.Za války bylo zakázáno veškeré shromažďování obyvatelstva Tak se v hostinci pořádaly tajné tancovačky. Když tato činnost překročila hranici únosnosti, upozorňovali čeští četníci z Malešova na omezení.

Výjimkou nebylo ani poslouchání vysílání zahraničního rozhlasu.  Občané ve vesnici drželi pohromadě.Zabijačky „načerno“ byly prováděny ve vesnici s vědomím všech obyvatel a nenašel se nikdo, kdo by to prozradil. Pokud se však něco vyneslo, dopadlo to důsledným napomenutím od českých četníků.

Opět už podruhé musel být odevzdán obecní zvonek pro válečné účely, který se po válce v roce 1945 již do obce nevrátil. Proto obec zakoupila zvonek nový. Ten byl zavěšen na původní místo na zvoničku. Při oslavě jeho zavěšení byl znovu vysvěcen důstojným pánem Šulcem ze Sudějova. Opět se jeho hlas rozezněl nad celou obcí.

Přichází květen 1945. Dne 12. května 1945 se objevila Rudá armáda i v Mileticích. Nebyla to bojová jednotka, ale jednotka doprovodná – zásobovací armádu.  Bydleli po staveních. Antonín Sojka, který uměl dobře rusky, protože byl za I. světové války v zajetí v Rusku, dělal tlumočníka. Pamětníci vzpomínají, že byli všichni velice slušní a nic se v té době nikomu neztratilo. Mladí vojáci byli také silně pobožní.

Velice je překvapilo, že paní Sojková, prostá venkovská žena, znala ruské spisovatele.

V padesátých letech, kdy se na trhu objevily první černobílé televizory, zakoupili miletičtí obecní televizor. Aby se mohli dívat všichni obyvatelé obce, byl umístěn do obecního domu, který zůstal po válce prázdný. K němu denně přicházeli obyvatelé ke sledování vysílaných pořadů.

Od 1. 1. 1960 se na základě politické přípravy a doporučení ONV v Kutné Hoře MNV v Mileticích slučuje s MNV Nepoměřice, čímž je vytvořen jeden samosprávní celek. MNV v Mileticích zaniká.

Počty obyvatel Miletice

1854

1893

1921

1930

1948

161

149

127

128

94